Ostrolúčtí (Osztroluczky)

5. března 2017 v 20:50 | Habsburg |  Šlechtické rody
Erb rodiny Ostrolúckých

Dnešní putování za osudy šlechtických rodů nás zavede do vesnice Ostrá Lúka, jenž leží nedaleko středoslovenského města Zvolen. Dějiny této obce jsou spjaty s rodinou Ostrolúckých, která má své kořeny právě zde. Nejstarším známým a doloženým předkem rodu byl Jiří Ostrolúcký. Tento šlechtic zastával v letech 1512 až 1518 funkci podžupana zvolenské stolice (stolice/župa = označovaly se tak uherské kraje). V průběhu 16. a 17. století konvertovali členové rodu k protestantskému křesťanství. Jeden z Jiřího potomků, Melichar Ostrolúcký, dal v roce 1636 v Ostré Lúce vybudovat renesanční kaštýl. Plány na stavbu šlechtického sídla vytvořil bánskoštiavnický stavitel Abrahám Artz. Na stěně v přízemí se nachází do kamene vytesaný nápis: "Ať tento dům stojí do doby, než mravenec vypije moře a želva obejde svět". Melicharovi následovníci se řadili mezi nejbohatší zemany v Uhersku a žili rušným společenským životem. Kaštýl proto barokně upravili a učinil z něj středisko bohatého kulturního života.
Kaštýl v Ostré Lúce je dnes bohužel v žalostném stavu - že by snad mravenec přeci jenom dopíjel moře a želva pomalu obešla svět?

Dalším významným členem rodu byl Ludvík Ostrolúcký (zemřel r. 1813), jenž sňatkem s Ludvíkou Príleskou získal panství Zemianské Podhradie. Jeho synové Mikuláš (1797-1872) a Gejza Gustav (1800-1862) Ostrolúčtí si otcovo dědictví rozdělili. Mikulášovi zůstala Ostrá Lúka a Gejza získal Zemianské Podhradie, čímž založil zemianskopodhradskou větev rodu. Starší z bratrů, Mikuláš, byl předsedou královské soudní tabule a roku 1849 se stal komisařem Zvolenské stolice. S manželkou Alžbětou Gosztonyi měl syna Gejzu (1819-1884) a Adelu (1823-1853). Adela Ostrolúcká svou vzdělaností a rozhledem okouzlila slovenského národního buditele Ľudovíta Štúra a stala se jeho životní láskou. Lásku jí měl mladý politik údajně vyznat na honosném plese v bratislavském Grasalkovičově paláci. Poté, co Ľudovít Štúr padl do nemilosti uherských úřadů, jej Adela ukryla na půdě evangelického kostela v Zemianském Podhradí, kde ho navštěvovala. Jejich vztah bohužel neměl delšího trvání, neboť nemocná Adela zemřela v pouhých třiceti letech ve Vídni. Štúr se pak nikdy neoženil. Jejich milostný poměr se stal námětem a inspirací pro knihu slovenského spisovatele Ľuda Zubka "Jar Adely Ostrolúckej".
Slovenský obrozenec Ľudovít Štúr a jeho životní láska Adela Ostrolúcká

Adelin bratr Gejza působil jako hlavní notář Zvolenské stolice. Jeho první manželství s Magdalénou Podmanickou skončilo rozvodem, po kterém se Gejza oženil s o třicet let mladší Adelou Huszághovou. Zeman Gejza po sobě zanechal syny Mikuláše (1867-1947) a Gejzu (1869-1952). Mikuláš se živil jako právník a mnoho času tak trávil v Budapešti, kde Ostrolúčtí vlastnili palác. Na začátku 20. století se stal županem Zvolenské stolice a po vzniku Československa získal československé státní občanství. Zemřel jako bezdětný v roce 1947 a ostrolúcký kaštýl tak připadl státu. Jeho bratr Gejza pobýval v Zemianském Podhradí. V mládí se nadchl pro cestování a mimojiné navštívil Indii, Čínu, Japonsko a USA. Roku 1914 získal čestné občanství města Žiliny a císař František Josef I. jej odměnil válečným křížem I. třídy.
Hlavou rodu je v současnosti Mikuláš Ostrolúcký (1940), který i s rodinou bydlí v Maďarsku.
Portrét zemana Gejzy Ostrolúckého, hlavního notáře Zvolenské stolice

Kaštýl v Ostré Lúce je od roku 2012 v majetku obce a chátrá. Omítky jsou navlhlé a do budovy zatéká, což samozřejmě škodí honosné freskové výzdobě stropů. Empírový kaštýl v Zemianském Podhradí slouží jako domov sociálních služeb a široké veřejnosti je uzavřen. Někdejší slávu zemanského rodu Ostrolúckých tak dnes hlavně připomíná dochovaná knihovna, čítající zhruba 3 000 svazků, která je ve vlastnictví vlastivědného muzea ve Zvoleně. Nalezneme zde knihy latinské, francouzské, maďarské, německé i anglické, ale knihu slovenskou bychom tady hledali marně.
Pohled na kaštýl v Zemianském Podhradí směrem od nádvoří
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 6. března 2017 v 16:55 | Reagovat

Mám ráda takové články, které dokáží rozšířit moje obzory. O rodu Ostrolúckých jsem neměla vůbec tušení. Jediná známá osobnost ze článku je Ľudovít Štúr. Obávám se, že tyto mezery ve vědomostech už nedohoním, ale přesto tyto články vítám.
Chátrajícího rodové sídla v Ostré Lúce je mi líto. Doufám, že mravenec ještě to moře nevypil.

2 tinka77 tinka77 | Web | 9. března 2017 v 10:29 | Reagovat

Na Ostrej Lúke v parku sa nachádza aj krypta rodiny Ostrolúckych. Je naozaj smutné, že rodina, ktorá pre slovákov urobila toľko - Štúr bol tu častým hosťom a priatelil sa aj s Adelinim bratom Gejzom a jej otec sa pričinil o to, že sa stal Štúr členom uhorského snemu. Aj ke´d táto pôvodne slovenská rodina bola už v tej dobe pomaďarčená k slovákom mala dobrý vzťah. Štúrová prvá láska, ktorej venoval aj svoju báseň rozžehnání bola z Čiech...

3 habsburg habsburg | Web | 10. března 2017 v 19:40 | Reagovat

[1]:Děkuji za pochvalu článku. Jsem rád, že jsem alespoň trochu pomohl poodhalit další kousek historie.
Jak znám osudy slovenských památek, tak se obávám, že mravenec skutečně moře dopíjí...

[2]: Děkuji za doplnění textu. V Česku i na Slovensku se skutečně na hodně věcí z historie zapomnělo.

4 tinka77 tinka77 | Web | 11. března 2017 v 12:30 | Reagovat

[3]: Rekonštruuje sa, ale väčšinou len v súkromných rukách. Novšie sú to Halič a Oponice -oba sa úžasne podarili.

5 habsburg habsburg | Web | 11. března 2017 v 13:22 | Reagovat

[4]: Tady bych se s Vámi možná trochu přel. Halič, nebo Vígľaš, nepovažuji za zdařilou rekonstrukci. Třeba na Vígľaši byla skleněnými a betonovými přístavbami takřka zcela zničena historická hodnota hradu. Nabyl jsem dojmu, že na Slovensku nefunguje památkový úřad.
Za podařené bych označil třeba postupnou renovaci Lietavy, konzervaci Hričova nebo celkovou rekonstrukci kaštiela v Jesenici.

6 tinka77 tinka77 | Web | 13. března 2017 v 15:06 | Reagovat

[5]: Škoda, že sa vám Halič nepáči. Ja osobne som možno aj za kúsok modernejšiu rekonštrukciu a využitie, ako za chátrajúcu originál stavbu. Ale myslím,že niečo podobné sa deje aj v Čechách. Nedávno som videla tiež taký hotel z historickej stavby. Na rozdiel od Vás - máte obdivuhodné vedomosti o našich pamiatkach -teraz neviem, že kde.

7 habsburg habsburg | Web | 17. března 2017 v 17:09 | Reagovat

[6]: Tak mě na rekonstrukci Haliče nejvíce zarazil vznik jakýchsi "římských lázní" v suterénu. Ono zrekonstruovat se dá i šetrnějši a ne takovými brutálními zásahy.
V Čechách i na Moravě je hodně zámeckých staveb upravených na hotely, ale skoro všechny oplývají tím prastarým geniem loci. To se však o skleněném a vybetonovaném Vígľaši nebo z části i Strečně říci nedá. Můj názor :D
Děkuji za chválu. Často na Slovensko jezdím, tak se zajímám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama