Maxmilián I. Habsburský 1/2

22. ledna 2017 v 22:46 | Habsburg |  Rakouští Habsburkové
Maxmilián I. Habsburský na portrétu od Bernharda Strigela z počátku 16. století.

Maxmilián, jeden z nejvýznamnějších Habsburků, který stál v čele Svaté říše římské na počátků éry novověku, přišel na svět 22. března 1459 ve Vídeňském Novém Městě. Jeho otcem byl odtažitý, chladný a rezervovaný Friedrich III. Habsburský, který se zajímal o okultní vědy, alchymii a astronomii. Pro svou flegmatickou povahu byl přezdíván "arcispáčem Římské říše". Maxmiliánovou matkou byla Eleonora Portugalská, dcera portugalského krále Eduarda I., ze starobylé dynastie Avizů. Manželství jeho rodičů nebylo šťastné. Eleonora špatně snášela Friedrichovu lakomou a studenou letoru. Upla se proto na Maxmiliána, který se stal jejím největším potěšením.
Maxmiliánovi rodiče - Friedrich III. Habsburský a Eleonora Portugalská. V pozadí je vyobrazena císařská Vídeň.

První pohromou Maxmiliánova života byla smrt jeho matky Eleonory. Císařovna zemřela roku 1467 v jednatřiceti letech. Příčinou její smrti byla jakási gastrointestiální infekce (průjem). Malý Maxmilián svou matku miloval. Hodně se mu věnovala, vyprávěla mu příběhy o legendárních hrdinech a dopřávala mu nejrůznější sladkosti a pochutiny. Ve své autobiografii Weisskunig, kterou Maxmilián napsal v zřejmě v letech 1505 až 1506 (pomáhal mu při tom i jeho sekretář) panovník uvádí, že když jej matka brávala do náručí, cítil se tam v "báječném bezpečí". Podobných dokladů o takto láskyplném vztahu mezi synem a matkou z nejvyšší společenské vrstvy nemáme z tohoto období mnoho. Je dost pravděpodobné, že Eleonora neustálým kritizováním a spory s Friedrichem probudila v Maxmiliánovi jeho pozdější velikou ctižádostivost.
Učení Maxmiliánovi moc nešlo. Císař Friedrich pověřoval výukou mladého prince přísné kantory, kteří v chlapci lásku ke vzdělání nevyvolali. I přesto měl však Maxmilián talent na jazyky. Ovládal němčinu, španělštinu a italštinu. Později se též naučil francouzštinu, vlámštinu a částečně angličtinu. Jeho nechuť k učení však vyvažovala tělesná síla, zdatnost a smělost. Také se zajímal o poezii, což dokazují veršované pasáže už zmiňované autobiografie Weisskunig.
Mladý Maxmilián se svým učitelem na středověké iluminaci

Do tajů státnického umění zasvětil Maxmiliána jeho otec Friedrich. Už v roce 1471 se oba vypravili do bavorského Regensburgu, kde se konal tzv. "křesťanský sněm". O dva roky později se zase Maxmilián s otcem zúčastnil tzv. "knížecího sněmu" v Trieru.
Otec mu též vyhlédl vhodnou nevěstu. Tou vyvolenou byla Marie Burgundská, jediná dcera a univerzální dědička mocného a bohatého vévody burgundského Karla Smělého. O urozenou ruku Marie Burgundské však měli zájem i jiní nápadníci. Největším Maxmiliánovým konkurentem byl francouzský dauphin (následník trůnu) Karel z Valois. Mariin otec se ale na konec rozhodl provdat svou dceru za Maxmiliána, kterého jakožto císařova syna považoval za významějšího a doufal, že by mu mohl Maxmiliánův císařský otec dopomoci i ke královské koruně. Té se ale nakonec Karel Smělý nedočkal, protože zemřel v bitvě u Nancy v lednu roku 1477. Francouzský král se po Karlově smrti pokoušel Marii přesvědčit, aby dala přednost jeho sedmiletému synovi, ale burgundská "zlatá nevěsta", jak se vévodově dceři přezdívalo, byla neoblomná. Svatební veselí se konalo 16. srpna 1477 v Gentu (město na území dnešní Belgie). Maxmilián sňatkem s Marií Burgundskou získal nejenom rozsáhlá a hlavně ekonomicky silná území (Henegavsko, Lucembursko, Flandry atd), ale i Řád zlatého rouna, který je do dnešních dní osobním řádem Habsbursko-lotrinského rodu. O některá území ale Maxmilián s Marií přišli, protože je zabral francouzský král, který se stal od té chvíle zavilým sokem Habsburské dynastie.
Sňatek Maxmiliána a Marie Burgundské, jak si jej představoval umělec z 19. století

Maxmilián trávil po sňatku čas v Burgundsku. Jeho domovský vídeňský císařský dvůr se s přepychovým a moderním dvorem burgundským nemohl vůbec srovnávat. Naučil se vlámsky a zdokonaloval své estetické cítění. Věnoval se zde též rytířským turnajům, které se staly jeho novou vášní. Sám se těchto klání aktivně účastnil a občas dokázal porazit i zkušenějšího soupeře. Bohužel však trpěl trvalým nedostatkem peněz. Své finanční problémy proto Maxmilián řešil častými půjčkami od mocné bankéřské rodiny Fuggerů. Dalším problémem, který Maxmiliána trápil, byl boj s francouzským králem Ludvíkem XI. z Valois. Ten Maxmiliána v očích burgundské veřejnosti neustále očerňoval a tvrdošíjně hájil své nároky na burgundské území.
V létě roku 1478 přivedla Marie na svět prvního Maxmiliánova potomka, který vešel do dějin jako Filip Sličný. O dva roky později počala Marie dcerku Markétu. V září 1481 se manželům narodil další syn František, který ale již v prosinci téhož roku zemřel. Další potomky pár neměl, protože Marie Burgundská zemřela na následky pádu z koně. Její tělo je pohřbeno v kostele Panny Marie v Bruggách.
Marie Burgundská na portrétu, jehož autorem je snad mistr Magdaléniny legendy

Smrtí Marie Burgundské nastaly Maxmiliánovi Habsburskému krušné časy. Nizozemské stavy mu sebraly jeho dvě malé děti. Filipa Sličného si do poručnictví vzalo město Gent a Markéta byla vyslána na francouzský dvůr Ludvíka XI. z Valois. Maxmilián byl ale odhodlán se bránit. Sestavil armádu a vytáhl proti zrádným stavům. Nejprve se mu dařilo, ale poté byl stavovskými vojsky poražen a uvězněn. Nebýt vojenského zásahu jeho otce Friedricha, zřejmě by se musel nároků na Burgundsko nadobro vzdát.
Maxmilián poté Burgundsko spravoval ve jménu svého syna Filipa, kterého stavové akceptovali. Musel se také zřeknout úřadu velmistra Řádu zlatého rouna. Tuto funkci též získal Filip.
16. února roku 1486 byl díky zásahu svého otce Friedricha zvolen římskoněmeckým králem. Dne 9. dubna 1486 došlo v Cáchách k Maxmiliánově slavnostní korunovaci. Samostatně panovat říší však začal až v roce 1493, kdy se Friedrich III. rozžehnal se světem.
Kresba Maxmiliána I. na koni od Hanse Holbeina staršího (mezi roky 1510 a 1513)

Zde bych první část Maxmiliánova životopisu ukončil. Doufám, že se Vám líbil, a věřím, že pokračování si zde budete moci přečíst již brzy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. února 2017 v 23:42 | Reagovat

Zajímavá historie. Je z ní vidět, jak se rody prolínaly, většinou různými sňatky po Evropě. Znalost jazyků byla možná užitečnější než všemožné vzdělání. Pro různé boje určitě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama