Marie Ludovika Španělská

13. srpna 2016 v 0:56 | Habsburg |  Manželky Habsburků
Životní data: 1745 - 1792

Podobizna velkovévodkyně Marie Ludoviky od Antona Raphaela Mengse (1770)

Budoucí česká královna a císařovna Marie Ludovika přišla na svět 24. listopadu 1745 v královském paláci Portici v jihoitalské Kalábrii. Otcem jí byl Karel VII. Bourbonský, král Sicílie a Neapolska. Matkou jí byla saská a polská princezna Marie Amálie, dcera polského krále a saského kurfiřta Augusta III. Wettina. Ludovika se narodila jako pátá v pořadí po čtyřech sestrách. Bohužel, tři z nich zemřely ještě v dětském věku. Dospělosti se dožila pouze Ludovika a její starší sestra Marie Josefa Carmela. Dětství strávila v Neapolsku, takže po celý život hovořila hlavně jihoitalským nářečím. Život se Ludovice výrazně změnil až v roce 1759, kdy skonal její strýček, španělský král Ferdinand VI. Tento duševně nemocný muž zemřel bezdětný a španělská koruna tak připadla Ludovičinu otci Karlovi, který se i s celou rodinou přestěhoval na Pyrenejský poloostrov.
Čtrnáctiletá Marie Ludovika na portrétu z roku 1759 - tedy z roku, kdy se její otec Karel stal španělským králem

Již v dětství se uvažovalo o jejím možném budoucím sňatku s příslušníkem Habsbursko-Lotrinské dynastie. Jedním z potenciálních ženichů byl Josef, nejstarší syn naší královny Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Ke sňatku ale nedošlo, protože se do celé věci vložil francouzský král Ludvík XV., který si přál, aby se Josef oženil s jeho vnučkou Isabelou Parmskou. Ludoviku tak přislíbili Josefovu bratrovi Karlu Josefovi, který ale podlehl v boji se zákeřnými neštovicemi (v oněch dobách to byla smrtelná choroba, která usmrtila ohromné množství lidí). Posledním kandidátem byl arcivévoda Petr Leopold, třetí syn Marie Terezie a Františka Štěpána. Zde už neblahý osud nezasáhl a svatební veselí tak bylo naplánováno na léto roku 1765.
Marie Ludovika na portrétu, jehož autorem je Martin van Meytens. Ozdobená je řádem hvězdného kříže

Marie Ludovika byla popisována jako krásné děvče, s plavými vlasy a půvabným úsměvem. Se svým budoucím chotěm se poprvé setkala v tyrolském Bolzanu (dle některých pramenů se tak ale stalo už v Janově). Petr Leopold na svou nastávající neudělal zřejmě příliš velký dojem, protože jej již dlouhou dobu sužovaly horečky a průjmy, což se samozřejmě podepsalo na jeho zuboženém výzoru. Marie Ludovika se však ke svému nastávajícímu zachovala šlechetně - bedlivě se o mladého arcivévodu starala a byla mu silnou podporou při vyčerpávajících dvorských ceremoniálech.
Svatba se měla původně konat ve Vídni, ale na přání nevěstina otce Karla muselo být z dodnes nejasných příčin místo konání sňatku změněno (jedním z možných důvodů mohla být nedávná smrt mladičké Isabely Parmské, manželky ženichova staršího bratra Josefa). Císař František Štěpán Lotrinský, ženichův otec, tedy navrhl, aby se svatební veselí uskutečnilo ve Štýrském Hradci nebo Miláně. Nakonec byl ale vybrán tyrolský Innsbruck - starobylé město ukryté ve stínu mohutných Alp. Toto místo vybrala Marie Terezie a kolosálně přitom ignorovala svého chotě Františka Štěpána, který si stěžoval, že v něm hory vzbuzují sklíčenost a tíseň.
Marie Terezie se svým synem Leopoldem a snachou Marií Ludovikou (1768)

Svatba proběhla v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku. Ludoviku přivedla k oltáři její tchýně Marie Terezie. Celou slavnost celebroval Klement, biskup z Freisingu. Princezna měla na sobě krásné šaty a zdobily jí nádherné šperky. Není divu, že při tak krásné nevěstě oslabený Petr Leopold vyčerpávající obřady zvládl v pořádku.
Poté se novomanželé i všichni svatebčané odebrali do innsbruckého Hofburgu, kde byla Marie Ludovika představena tyrolským zemským stavům.
Svatební noc se ale nekonala. Výtečný pozorovatel života na dvoře, hrabě Khevenhüller-Metsch, napsal:"Protože se arcivévoda Leopold ještě stále cítil zesláblý, nemohl jít v takovém stavu k nevěstě, ale musel s ohledem na svůj špatný zdravotní stav spát ještě nějaký čas odděleně."
Do průběhu svatebních slavnostní však nepříjemně zasáhla jedna nešťastná událost. 18. srpna 1765 navštívil císař František Štěpán v doprovodu svého staršího syna Josefa divadelní představení. Během zpáteční cesty ale panovníka popadla slabost. Josef svého otce dovedl na innsbrucký Hofburg, kde jej uložil do noclehárny pro lokaje (byla to totiž nejbližší vhodná místnost). Zde ale počal císař ztrácet vědomí a ještě téže noci skonal.
V budově innsbruckého Hofburgu skonal 18. srpna 1765 císař František Štěpán Lotrinský

Smrtí Františka Štěpána osiřel i trůn toskánského velkovévodství. Zdědil jej právě Petr Leopold. Novomanželé do této italské země odcestovali 30. srpna 1765. Usadili se ve Florencii. Marie Ludovika žila ve Florencii poměrně samotářským způsobem života. Na veřejnosti se moc neobjevovala. Čas trávila v úzkém okruhu svých nejlepších přátel, nebo s dětmi, kterých přivedla na svět celkem šestnáct (bohužel prodělala i tři potraty). Prvním potomkem, kterého Marie Ludovika povila, byla Marie Terezie Josefa, pozdější choť saského krále Antonína (narozena v lednu roku 1767). Hned roku následujícího porodila i následníka trůnu, který při křtu obdržel jméno František.
Své děti vychovávala stranou od dvora a jeho intrik. Občas se svými ratolestmi vyrazila i na menší výlet (většinou k moři, nebo na venkov).
Velkovévoda Petr Leopold se mezitím věnoval reformám, které měly z chudého a zaostalého Toskánska učinit moderní stát. Za pětadvacet let vlády se mu podařilo zreformovat ústavu, daňový systém či trestní právo.
Obraz, který zachycuje Marii Ludoviku a Petra Leopolda i s jejich čtrnácti přeživšími dětmi (plátno pochází z let 1784 až 1785)

Jediným mráčkem, nad jinak poklidným manželstvím velkovévodského páru, byla Leopoldova náklonnost k něžnému pohlaví. Mezi ženštinami různého původu a postavení zajisté vyčnívá herečka a tanečnice Livia Raimondi, která velkovévodovi porodila synka Luigiho. Tento chlapec se stal úředníkem a zemřel roku 1814 ve Vídni na tuberkulózu. Marie Ludovika zálety svému choti tolerovala. Pomlouvači dokonce tvrdívali, že některé z panovníkových milenek (např. anglickou lady Anne Cowper) zvala velkovévodkyně ke společnému vyšívání. Tyto klepy jsou však pravděpodobně přitažené za vlasy.
Poklidný život v teplém Toskánsku ale skončil v roce 1790. Ve Vídni skonal císař Josef II. a Leopold se tak musel chopit vlády nad Habsburskou monarchií.
Leopoldova milenka Livia Raimondi na portrétě z 19. století

Leopold s Ludovikou do Vídně příliš nespěchali. Do hlavního města Habsburské monarchie i s celým svým dvorem dorazili až na začátku března roku 1790. Ještě téhož roku proběhla Leopoldova korunovace na císaře a uherského krále. Pražská korunovace se odehrála až 9. září roku následujícícho. Při příležitosti Leopoldovy a Ludovičiny korunovace byla v Praze uvedena zbrusu nová Mozartova opera "La clemenza di Tito", která se odehrává za vlády starořímského císaře Tita. Marie Ludovika, která se mezi fanoušky nadaného skladatele neřadila, měla po představení údajně prohlásit:"una porcheria tadesca", čili "německá prasečina".
Korunovace na českou královnu byla posledním významnějším aktem v Ludovičině životě. Dne 1. března 1792 odešel na onen svět Ludovičin choť Leopold. Marie Ludovika den za dnem chřadla. Bylo jasné, že císařovnu opustila vůle žít. Svého muže následovala 15. května 1792. Pohřbena byla ve vídeňské kapucínské hrobce. Nebyla zřejmě příliš vysoká, protože její rakev je v porovnání s rakvemi sousedními o dost kratší.
Prostá kovová rakev s ostatky císařovny Marie Ludoviky Španělské ve vídeňské kapucínské hrobce
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarah's History Sarah's History | Web | 14. srpna 2016 v 10:18 | Reagovat

Podle toho, do jaké míry Ludoviku zasáhla Leopoldova smrt soudím, že si museli být velice blízcí. Nakonec se občas ta sňatková politika přeci jen mohla podařit, pokud k tomu oba manželé zaujmou vhodný postoj.
Jinak to byla sympatická dáma, jen bych si s ní očividně nerozuměla v případě hudby, neboť nazvat Mozarta německou prasečinkou je pro mne něco hrozného. :D
To, že jim přežilo čtrnáct ze šestnácti dětí je nádherné, na tu dobu hotový úkaz. (Například i v porovnání s tím Mozartem, kde panovala čísla dva ze šesti.)
Použil jsi moc hezké obrazy, ten portrét čtrnáctileté Ludoviky je přímo rozkošný.
Skvělý článek, víc takových!

2 habsburg habsburg | Web | 14. srpna 2016 v 10:44 | Reagovat

[1]: Děkuji Sáro za komentář!
S těmi sňatky máš jistě pravdu. Důkazem nám může být i Marie Terezie a František Štěpán nebo Karel VI. a Alžběta Kristýna.
Ludovika byla zřejmě dost upřímná, když si dovolila něco takového o Mozartově díle říci :-D
Děkuji za chválu obrazového materiálu. Vždy se snažím vybrat co nejkvalitnější obrázky.
Děkuji!

3 HAAS HAAS | Web | 15. srpna 2016 v 14:01 | Reagovat

Ahoj kamaráde (teď jsem v rozpacích, zda Ti říkat Mojeznamky nebo Habsburgu :-D), jsem rád, že sis na mě vzpomněl!!! :-) Já na tebe samozřejmě nezapomněl, naopak, doufal jsem, že Tě někdy na blozích zase uvidím... Jsem rád, že ses vrátil k tomuto slibnému projektu, je moc pěkný a poučný. Tento komentář jsem napsal k tomuto článku a ne k nejnovějšímu, protože ten mi nelze zobrazit (zřejmě nějaká chyba serveru). Měj se pěkně, občas se tu zastavím. :-)

4 Gil Gil | 17. srpna 2016 v 16:23 | Reagovat

Souhlasím se Sári, ten obraz čtrnáctileté Ludoviky je kouzelný :) Překrásné portréty, radost pohledět, a článek nabitý informacemi :)

5 ASpeenryUnuple ASpeenryUnuple | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 16:54 | Reagovat

The ED resulting from that surgery might be either temporary or permanent.  However, it is important to obtain the doctor's opinion first before taking these oral medications because they could have negative side effects for the body.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama