Leopold V. Habsburský

28. července 2016 v 16:14 | Habsburg |  Ostatní Habsburkové
Leopoldovu podobu zachytil rytec H. Jacobsen na své rytině z roku 1614

Leopold, pocházející z vedlejší štýrské větve Habsburků, přišel na svět 9. října 1586 ve Štýrském Hradci. Narodil se do rodiny arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Leopold byl jedním z mladších synů tohoto páru a tak byl předurčen službě Bohu a církvi. Mnoho podrobností o Leopoldově dětství nemáme - spolu se svými sourozenci totiž vyrůstal zcela ve stínu staršího bratra Ferdinanda, který se později stal císařem a tak se většina pisatelů zaobírala právě Ferdinandovým dětstvím. Ostatní bratři a sestry zůstávali stranou jejich zájmu.
Obraz z dílny Josepha Heintze staršího z roku 1604

Již ve svých dvanácti letech byl Leopold jmenován koadjutorem pasovského biskupa Urbana von Trennbacha a léta páně 1600 vstoupil do služeb biskupa štrasburského. Po smrti obou kleriků převzal jejich důstojenství na svá bedra sám (nikdy ale nezískal ani kněžské svěcení). V témže období se Leopold často pohyboval na pražském dvoře Rudolfa II. Habsburského. Stárnoucí, churavějící a bezdětný panovník tehdy vážně uvažoval, že by mladého Leopolda, který byl jeho bratrancem, jmenoval následníkem svých trůnů. Jak ale víme, osud rozhodl jinak a Rudolfovým nástupcem se stal arcivévoda Matyáš.
Roku 1609 zasahoval Leopold se svými žoldnéři ve válce o následnictví v knížectví Jülich-Kleve. Střet vypukl poté, co zemřel bezdětný jülišský kníže a o jeho nástupci měl rozhodnout císař Rudolf. To se ale nelíbilo německým protestantům, do jejichž čela se postavili kurfiřt braniborský a falckrabě neuburský. Leopold podpořil bratránka Rudolfa a vytáhl na Jülich. Podařilo se mu obsadit jülišskou pevnost, ale brzy poté se válečná štěstěna obrátila a Leopold byl nucen i s vojskem odtáhnout. Konflikt skončil v roce 1614 císařovou porážkou.
Leopoldův bratranec Rudolf II. Habsburský výrazně zasáhl do života mladého biskupa a arcivévody

Do našich dějin biskup a arcivévoda Leopold významně, ale poměrně negativně, zasáhl na počátku roku 1611. Rudolf II., uzavřený v komnatách Pražského hradu a obklopený svými pochlebovači stále přemýšlel, jak se zbavit moci českých stavů a svého bratra Matyáše, který od roku 1608 ovládal Rakousy, Uhry i Moravu. Rudolf se s prosbou o pomoc obrátil na Leopolda, který od války v Jülichu disponoval vojskem, čítajícím 10 000 až 12 000 mužů. Tyto síly se měly přemístit do Prahy a učinit vojenský převrat, který by moc vrátil do rukou Rudolfa II. a jeho věrných. Stavové na Rudolfa naléhali a požadovali, aby Leopoldovy žoldáky rozpustil, ale vladař argumentoval tím, že nemá peníze aby vojákům vyplatil slíbený žold a že bez žoldu nemůže dojít k rozpuštění.
Tak se dala masa vojáku do pohybu a 30. ledna 1611 překročila u Vyššího Brodu v jižních Čechách hranice Českého království. Obsadili skoro celé jižní Čechy (České Budějovice, Český Krumlov a Tábor) a vydali se do Prahy. Stavové mezitím vyhlásili zemskou hotovost a obsadili Pražský hrad. V únoru 1611 se pasovští, jak se Leopoldovým žoldákům začalo přezdívat, objevili před Prahou. Pak vtrhli na Malou Stranu a pokračovali ke Karlovu mostu. V Praze vypukl chaos a zmatek. Jejich postup na Staré Město prý zastavil malý chlapec, který vystřelil z děla, čímž spustil mříže na mostecké bráně. Někteří žoldáci se pokusili přeplavat Vltavu, ale na březích Starého Města byli pobiti rozzuřenými Pražany.
Situace se Rudolfovi a Leopoldovi zcela vymkla z rukou. Městští žebráci a ostatní chátra se chopili příležitosti a v ulicích počali rabovat. Vrhli se hlavně na katolické chrámy a kláštery, z nichž si odnášeli mnohé poklady. Večer 15. února přijel Leopold na Malou Stranu a pokoušel se své vlastní žoldácké vojsko alespoň trochu uklidnit, což se mu ale nepodařilo, protože pasovští byli zabraní do rabování Malé Strany a přilehlých ulic.
Pasovští rabují Malou Stranu
Pražská lůza drancující klášter během vpádu pasovských - městská chudina tehdy bestiálně umučila a ponížila mnoho katolických duchovních

O těchto událostech se brzy dověděl Matyáš, který tehdy pobýval na Moravě a vydal se i s vojskem ku Praze. Leopold chtěl své žoldáky vyslat Matyášovi naproti a uštědřit mu tak porážku, ale pasovským se do pohybu moc nechtělo, protože jim ještě stále nebyl vyplacen slíbený žold. Rudolf i Leopold se tak dostali do úzkých, což panovníka přimělo, aby začal vyjednávat s českými stavy. Rudolf stavům slíbil, že pokud mu pomohou Matyáše porazit, vyplatí pasovské a pošle je domů. Svůj slib však nesplnil, což žoldáky popudilo a začali Rudolfovi vyhrožovat, že si žold vyplatí z jeho ukořistěného pokladu sami. To se ale bohudíky nestalo, protože 6. března 1611 dorazil k pražským hradbám Matyáš a pasovští se o pár dní později z Prahy rozutekli. Rudolf byl záhy zbaven trůnu a novým českým králem a císařem se stal jeho bratr Matyáš. Vpád pasovských byl tak korunován tímto grandiózním nezdarem.
Leopold ale vše přečkal. Navrátil se do Pasova a nějaký čas zde žil poklidným životem. Povolal do Pasova jezuitský řád a financoval stavbu kostela a jezuitské koleje v Molsheimu.
Barokní interiér jezuitského kostela v Molsheimu

Po smrti svého bratrance Maxmiliána v roce 1619 byl Leopold jmenován místodržícím v Tyrolsku a Předních Rakousích. Krom toho požíval důvěry od svého staršího bratra Ferdinanda II., který usedl po Matyášově smrti na trůn. Roku 1626 odešel Leopold na dvůr papeže Urbana VIII. do Říma. Leopold poznal, že život v celibátu a služba Bohu není nic pro něj. Chtěl proto po papeži dispens, který by mu umožnil sňatek. Urban VIII. mu potřebný dokument udělil a Leopold se ještě téhož roku oženil s Klaudií Medicejskou, vdovou po Federicovi Ubaldovi della Rovere. Biskupství pasovské a štrasburské předal svému synovci Leopoldovi Vilémovi.
Z manželství s Italkou Klaudií se Leopoldovi narodilo pět dětí, z nichž se čtyři dožily dospělosti (na tu dobu to je docela velké číslo). Založil tak tyrolskou větev Habsburků, která ale vymřela již v roce 1665 (z tyrolské větve pocházela např. pozdější císařovna Klaudie Felicitas Tyrolská)
Portrét Leopolda V. z doby, kdy už nebyl biskupem (30. léta 17. století)

Do konce života se Leopold V. věnoval především válčení, o které v Evropě, rozbouřené třicetiletou válkou, nebyla nouze. Léta páně 1629 bojoval se Švýcary a roku 1632 bránil Tyrolsko před přicházející švédskou armádou. Zasloužil se i o rekatolizaci některých oblastí v Tyrolsku. Ambiciózní Leopold, který se částečně zasloužil o pád císaře a krále Rudolfa II., skonal 13. 9. 1632 v tyrolském Schwazu. Pohřben byl v jezuitském kostele v Innsbrucku.
Leopoldova rakev v hrobce jezuitského kostela v Innsbrucku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef Josef | Web | 29. července 2016 v 13:25 | Reagovat

Fantasticky zpracováno, moc děkuju!!!

2 Gil Gil | 30. července 2016 v 23:39 | Reagovat

Duchovních i chudých a toho, co provedli, je mi líto, byla to těžká doba a děly se zlé věci.

Ten kostel v Molsheimu je překrásný!! Vidím ho prvně a moc děkuji. Ty bílé stěny a strop, působí to tak příjemně, radostně a velebně.

Je báječné, jak tady přibývají odkazy - o kolika jménech už jsi psal - Leopold Vilém a Klaudie Felicitas.

3 habsburg habsburg | Web | 1. srpna 2016 v 13:42 | Reagovat

[1]: Já děkuji za povzbuzující komentář!

[2]: To mě také, ale byť to byla těžká doba, zlo se dá omluvit jenom velice těžko.
Také se mi ten kostelní strop líbí. Rád bych jej někdy navštívil.
Děkuji Ti Gil za komentář, jsi úžasná.

4 Sarah's History Sarah's History | Web | 2. srpna 2016 v 16:39 | Reagovat

Moc hezký článek. Taktéž se mi líbí ten barokní interiér, je nádherný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama