Červenec 2016

Leopold V. Habsburský

28. července 2016 v 16:14 | Habsburg |  Ostatní Habsburkové
Leopoldovu podobu zachytil rytec H. Jacobsen na své rytině z roku 1614

Leopold, pocházející z vedlejší štýrské větve Habsburků, přišel na svět 9. října 1586 ve Štýrském Hradci. Narodil se do rodiny arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Leopold byl jedním z mladších synů tohoto páru a tak byl předurčen službě Bohu a církvi. Mnoho podrobností o Leopoldově dětství nemáme - spolu se svými sourozenci totiž vyrůstal zcela ve stínu staršího bratra Ferdinanda, který se později stal císařem a tak se většina pisatelů zaobírala právě Ferdinandovým dětstvím. Ostatní bratři a sestry zůstávali stranou jejich zájmu.
Obraz z dílny Josepha Heintze staršího z roku 1604

Již ve svých dvanácti letech byl Leopold jmenován koadjutorem pasovského biskupa Urbana von Trennbacha a léta páně 1600 vstoupil do služeb biskupa štrasburského. Po smrti obou kleriků převzal jejich důstojenství na svá bedra sám (nikdy ale nezískal ani kněžské svěcení). V témže období se Leopold často pohyboval na pražském dvoře Rudolfa II. Habsburského. Stárnoucí, churavějící a bezdětný panovník tehdy vážně uvažoval, že by mladého Leopolda, který byl jeho bratrancem, jmenoval následníkem svých trůnů. Jak ale víme, osud rozhodl jinak a Rudolfovým nástupcem se stal arcivévoda Matyáš.
Roku 1609 zasahoval Leopold se svými žoldnéři ve válce o následnictví v knížectví Jülich-Kleve. Střet vypukl poté, co zemřel bezdětný jülišský kníže a o jeho nástupci měl rozhodnout císař Rudolf. To se ale nelíbilo německým protestantům, do jejichž čela se postavili kurfiřt braniborský a falckrabě neuburský. Leopold podpořil bratránka Rudolfa a vytáhl na Jülich. Podařilo se mu obsadit jülišskou pevnost, ale brzy poté se válečná štěstěna obrátila a Leopold byl nucen i s vojskem odtáhnout. Konflikt skončil v roce 1614 císařovou porážkou.
Leopoldův bratranec Rudolf II. Habsburský výrazně zasáhl do života mladého biskupa a arcivévody

Do našich dějin biskup a arcivévoda Leopold významně, ale poměrně negativně, zasáhl na počátku roku 1611. Rudolf II., uzavřený v komnatách Pražského hradu a obklopený svými pochlebovači stále přemýšlel, jak se zbavit moci českých stavů a svého bratra Matyáše, který od roku 1608 ovládal Rakousy, Uhry i Moravu. Rudolf se s prosbou o pomoc obrátil na Leopolda, který od války v Jülichu disponoval vojskem, čítajícím 10 000 až 12 000 mužů. Tyto síly se měly přemístit do Prahy a učinit vojenský převrat, který by moc vrátil do rukou Rudolfa II. a jeho věrných. Stavové na Rudolfa naléhali a požadovali, aby Leopoldovy žoldáky rozpustil, ale vladař argumentoval tím, že nemá peníze aby vojákům vyplatil slíbený žold a že bez žoldu nemůže dojít k rozpuštění.
Tak se dala masa vojáku do pohybu a 30. ledna 1611 překročila u Vyššího Brodu v jižních Čechách hranice Českého království. Obsadili skoro celé jižní Čechy (České Budějovice, Český Krumlov a Tábor) a vydali se do Prahy. Stavové mezitím vyhlásili zemskou hotovost a obsadili Pražský hrad. V únoru 1611 se pasovští, jak se Leopoldovým žoldákům začalo přezdívat, objevili před Prahou. Pak vtrhli na Malou Stranu a pokračovali ke Karlovu mostu. V Praze vypukl chaos a zmatek. Jejich postup na Staré Město prý zastavil malý chlapec, který vystřelil z děla, čímž spustil mříže na mostecké bráně. Někteří žoldáci se pokusili přeplavat Vltavu, ale na březích Starého Města byli pobiti rozzuřenými Pražany.
Situace se Rudolfovi a Leopoldovi zcela vymkla z rukou. Městští žebráci a ostatní chátra se chopili příležitosti a v ulicích počali rabovat. Vrhli se hlavně na katolické chrámy a kláštery, z nichž si odnášeli mnohé poklady. Večer 15. února přijel Leopold na Malou Stranu a pokoušel se své vlastní žoldácké vojsko alespoň trochu uklidnit, což se mu ale nepodařilo, protože pasovští byli zabraní do rabování Malé Strany a přilehlých ulic.
Pasovští rabují Malou Stranu
Pražská lůza drancující klášter během vpádu pasovských - městská chudina tehdy bestiálně umučila a ponížila mnoho katolických duchovních

O těchto událostech se brzy dověděl Matyáš, který tehdy pobýval na Moravě a vydal se i s vojskem ku Praze. Leopold chtěl své žoldáky vyslat Matyášovi naproti a uštědřit mu tak porážku, ale pasovským se do pohybu moc nechtělo, protože jim ještě stále nebyl vyplacen slíbený žold. Rudolf i Leopold se tak dostali do úzkých, což panovníka přimělo, aby začal vyjednávat s českými stavy. Rudolf stavům slíbil, že pokud mu pomohou Matyáše porazit, vyplatí pasovské a pošle je domů. Svůj slib však nesplnil, což žoldáky popudilo a začali Rudolfovi vyhrožovat, že si žold vyplatí z jeho ukořistěného pokladu sami. To se ale bohudíky nestalo, protože 6. března 1611 dorazil k pražským hradbám Matyáš a pasovští se o pár dní později z Prahy rozutekli. Rudolf byl záhy zbaven trůnu a novým českým králem a císařem se stal jeho bratr Matyáš. Vpád pasovských byl tak korunován tímto grandiózním nezdarem.
Leopold ale vše přečkal. Navrátil se do Pasova a nějaký čas zde žil poklidným životem. Povolal do Pasova jezuitský řád a financoval stavbu kostela a jezuitské koleje v Molsheimu.
Barokní interiér jezuitského kostela v Molsheimu

Po smrti svého bratrance Maxmiliána v roce 1619 byl Leopold jmenován místodržícím v Tyrolsku a Předních Rakousích. Krom toho požíval důvěry od svého staršího bratra Ferdinanda II., který usedl po Matyášově smrti na trůn. Roku 1626 odešel Leopold na dvůr papeže Urbana VIII. do Říma. Leopold poznal, že život v celibátu a služba Bohu není nic pro něj. Chtěl proto po papeži dispens, který by mu umožnil sňatek. Urban VIII. mu potřebný dokument udělil a Leopold se ještě téhož roku oženil s Klaudií Medicejskou, vdovou po Federicovi Ubaldovi della Rovere. Biskupství pasovské a štrasburské předal svému synovci Leopoldovi Vilémovi.
Z manželství s Italkou Klaudií se Leopoldovi narodilo pět dětí, z nichž se čtyři dožily dospělosti (na tu dobu to je docela velké číslo). Založil tak tyrolskou větev Habsburků, která ale vymřela již v roce 1665 (z tyrolské větve pocházela např. pozdější císařovna Klaudie Felicitas Tyrolská)
Portrét Leopolda V. z doby, kdy už nebyl biskupem (30. léta 17. století)

Do konce života se Leopold V. věnoval především válčení, o které v Evropě, rozbouřené třicetiletou válkou, nebyla nouze. Léta páně 1629 bojoval se Švýcary a roku 1632 bránil Tyrolsko před přicházející švédskou armádou. Zasloužil se i o rekatolizaci některých oblastí v Tyrolsku. Ambiciózní Leopold, který se částečně zasloužil o pád císaře a krále Rudolfa II., skonal 13. 9. 1632 v tyrolském Schwazu. Pohřben byl v jezuitském kostele v Innsbrucku.
Leopoldova rakev v hrobce jezuitského kostela v Innsbrucku

Nový design

25. července 2016 v 17:27 | Habsburg |  Oznámení
Vážení čtenáři a příznivci Habsburků!
Od dnešního dne zdobí tento blog nový a dle mě krásný design, který nahradil můj starý a amatérský design.
Vděčím za něj Domčí, která obětovala svůj drahocenný čas a vytvořila tuto nádheru, která je důstojnou oslavou Habsburské dynastie.
Mé další díky patří Sarah, která se stala prostředníkem mezi mnou a Domčí, a bez jejíž pomoci by nový design nevznikl.
Ještě jednou Vám dámy děkuji!
Pevně věřím, že nový design okouzlí i Vás, drazí čtenáři.

Řád hvězdového kříže

5. července 2016 v 12:43 | Habsburg |  Zajímavosti
Podoba Řádu hvězdového kříže z 19. století

Historie tohoto dámského habsburského řádu, který je zajisté klenotem každé faleristické sbírky, se začala psát 18. září 1668 ve Vídni. Jeho zakladatelkou byla Eleonora Magdalena Gonzagová, vdova po císaři a králi Ferdinandovi III. Habsburském. Založení řádu předcházel zničující požár, který vypukl v únoru 1668 a poškodil značnou část císařského paláce Hofburgu. Když o pár dní později prohledávali trosky, našli v komnatách císařovny vdovy požárem neporušenou relikvii Kristova kříže. Eleonora Magdalena tohoto zázraku využila k založení zvláštního společenství šlechtičen, jehož primárním cílem měla být charitativní a náboženská činnost. Při této příležitosti tak právě vznikl speciální řád, kterému se začalo říkat Řád hvězdového (či hvězdného) kříže.
Rytina s portrétem Eleonory Magdaleny Gonzagy - zakladatelky Řádu a vdovy po Ferdinandovi III. Habsburském

Aby svému ženskému společenství zvýšila prestiž, požádala Eleonora papeže Klementa IX. o schválení statut řádu. Papež souhlasil a ve své bule z 28. července 1668 společenství i jeho statuta schválil. Stejně tak učinil i biskup vídeňský. Dámy, které se ucházely o zisk řádu, musily plnit poměrně přísné podmínky. Nositelka řádu musela být vdaná (nebo žít v dočasném celibátu), starší osmnácti let a též se musela prokázat rodokmenem se jmény nejméně šestnácti šlechtických předků. Samozřejmou podmínkou byla i příslušnost k římskokatolické církvi. Urozené dámy se do řádu přijímaly a odznak získávaly dvakrát do roka - na svátek Nalezení Svatého Kříže (3. května) a na svátek Povýšení Svatého Kříže (14. září). Řád měl (a má) jednu velmistryni, kterou vždy byla buď panující císařovna nebo nejvýše postavená arcivévodkyně.
Samotný odznak je tvořen medailonem, na kterém je vyobrazen dvouhlavý císařský orel, nesoucí červený řecký kříž a řádové heslo "Salus et Gloria" (spása a sláva). Řád se nosí na černé stužce, složené do ozdobné mašle, která je připevněna na levé straně hrudi (pokud však chtěla nositelka řádu tančit, nesměla mít řád na prsou, protože to bylo považováno za nemorální a stanovy řádu porušující prohřešek).
Původní podoba řádového odznaku a stuhy

Společenství i řád existují dodnes. Současnou velmistryní je arcivévodkyně Gabriela Habsbursko-Lotrinská, vnučka posledního panujícího císaře a krále Karla I. Habsbursko-Lotrinského. Získat řád je však i dnes docela složité, byť podmínky nejsou už tak přísné, jako v dobách císařovny Eleonory Magdaleny.
Císařovna Marie Ludovika Španělská, choť Leopolda II. Habsburského, je na tomto portrétu ozdobena hvězdovým křížem