Marie Tereza Habsburská

4. června 2016 v 14:17 | Habsburg |  Ostatní Habsburkové
Budoucí francouzská královna Marie Tereza Habsburská na plátně slovutného Diega Velazquéze z let 1652 - 1653

Narodila se 10. září 1638 v madridském královském paláci El Escorial, který nechal v 16. století vystavět její pradědeček Filip II. Habsburský. Marie byla osmým dítětem svých rodičů, španělského krále Filipa IV. Habsburského a Isabely Bourbonské. Všichni její vlastní sourozenci, až na bratra Baltazara Karla Habsburského, zemřeli v dětském věku. Mariino dětství na strnulém španělském dvoře bylo plné nudy a osamělosti. Roku 1644 skonala její matka Isabela Bourbonská a otec Filip IV. se oženil s Marií Annou Habsburskou, dcerou císaře a krále Ferdinanda III. z rakouské větve Habsburků. O dva roky později se odebral na věčnost i jediný žijící Mariin sourozenec Baltazar Karel. V tu chvíli se Marie Tereza stala středobodem celého španělského dvora. Byla totiž jediným Filipovým žijícím potomkem a zároveň dědičkou Španělska a jeho zámořských kolonií.
Sedmiletá Marie Tereza, jak jí zachytil Juan Bautista Martínez del Mazo v roce 1645

Toto období však netrvalo dlouho, protože již v roce 1651 porodila její nevlastní matka Marie Anna dcerku Markétu Marii Terezii. Veškerá pozornost se tak obrátila na malou princeznu a Marie Tereza žila poklidným, ale stereotypním životem španělské infantky. Často navštěvovala mše a modlila se. Volný čas trávila ve společnosti svých dvorních dam a trpaslíků, které si obzvláště oblíbila. Její nejmilejší společnicí byla vévodkyně z Moliny, která Marii později doprovázela i na francouzský královský dvůr.
Marie Tereza v loveckém úboru

V roce 1658 byla španělská královská armáda poražena spojenými anglo-francouzskými silami v bitvě na Dunách. Tento střet přinutil Filipa IV., aby začal s francouzskou stranou jednat o podmínkách míru, který by ukončil třiadvacet let trvající konflikt mezi oběma velmocemi. Španělsku tato válka rozhodně neprospěla a ještě více jej oslabila.
K podpisu tzv. Pyrenejského míru došlo 7. listopadu 1659 na říčním Bažantím ostrově, rozkládajícím se na pohraničí Francie a Španělska. Filipa IV. zde zastupoval mocný španělský velmož Luis de Haro. Za francouzskou stranu byl vyslán slavný kardinál Jules Mazarin, vlivný poradce mladého francouzského monarchy Ludvíka XIV. Španělsko se dle mírových rezolucí muselo zřící Roussillonu a Perpignanu v Pyrenejích. Dále přišlo o Artois, Béthune, Arras, Gravelines a o část území v Henegavsku. Jednou z mírových podmínek byl též sňatek infantky Marie Terezy Habsburské s francouzským králem Ludvíkem XIV.
Červeně jsou vyznačena území, o které po uzavření Pyrenejského míru Španělsko přišlo

Nejprve se konala svatba v zastoupení. Ta se odehrála 3. června 1660 ve španělské Fuenterrabii. Ludvíka XIV. zastupoval již zmiňovaný španělský šlechtic don Luis de Haro. Při příležitosti sňatku v zastoupení musela Marie Tereza podepsat dokument, v němž se vzdala svých práv na španělskou královskou korunu. Následníkem španělského trůnu se tak stal Mariin nevlastní bratr Filip Prosper, který se narodil v roce 1657.
Této svatby se inkognito zúčastnila i Marie Luisa Orleánská, sestřenice Ludvíka XIV., která byla v rodině známá pod přezdívkou "Grande Mademoiselle". Grande Mademoiselle popsala Marii Terezu jako děvče s bělostnou, až průsvitnou pletí, s vysokým čelem a vystouplým dolním rtem, který byl pro Habsburskou dynastii typickým rysem. Její obličej zdobily menší oči safírově modré barvy. Se svými šperky a nepohodlnými tuhými španělskými sukněmi vypadala Marie Tereza jako posvátná postava, která ale nebyla ani půvabná a ani okouzlující.
Marie Tereza se svým chotěm, mladým Ludvíkem XIV., na rytině z počátku 60. let 17. století

Marie Tereza Habsburská opustila svou vlast 7. června 1660. Svatba za přítomnosti ženicha se odehrála v malém kostelíku v obci St. Jean-de Luz v jižní Francii. Marie Tereza byla svým nastávajícím chotěm okouzlená. Ludvík byl pohledný mladý muž, s kudrnatými vlasy a snědší pletí. První rok manželství byl poklidný a Marie Tereza se zřejmě cítila dobře. Na začátku listopadu roku 1661 porodila syna Ludvíka, dauphina, následníka francouzského trůnu. Porod trval zhruba dvanáct hodin a pod okny královniných komnat hráli španělští hudebníci na harfy a kytary, což mělo Marii Tereze připomínat její temperamentní hispánskou domovinu.
Někdy v tomto období se Ludvík XIV. zamiloval do plaché, ale půvabné Luisy de La Valliére, dvorní dámy vévodkyně orleánské. Přestal si Marie Terezy všímat a ta tak trávila čas s trpaslíky, šašky a malými pejsky. Milovala čokoládu, která se tehdy jenom pila, díky čemu se jí začal poměrně brzy kazit chrup. Nejvíce si u dvora rozuměla se svou tchýní, královnou matkou Annou Rakouskou, která byla Marii zároveň tetou (Anna byla sestra Mariina otce Filipa IV.). Společně se účastnily mnohých mší a pobožností. Po smrti Anny Rakouské v roce 1666 ztratila Marie Tereza Habsburská svou poslední oporu.
Anna Rakouská se svou neteří a snachou Marií Terezou Habsburskou na plátně Andrého Simona Renarda de Saint (1664)

Marie Tereza začala být melancholická a smutná. V roce 1662 porodila dceru Annu Alžbětu, která v prosinci téhož roku zemřela na zápal plic. Roku 1664 se královskému páru narodila další dcera jménem Marie Anna. Toto dítě bylo pravděpodobně postižené a umřelo krátce po porodu (v pozdější době se ale rozšířily klepy, které pravily, že princezna Marie Anna byla ve skutečnosti černoška a po porodu byla internována v klášteře). Dalším potomkem Ludvíka XIV. a Marie Terezy byla Marie Tereza. Tuto svou dceru chtěl Ludvík XIV. provdat za nizozemského místodržícího Viléma III. Oranžského, k čemuž ale nedošlo, protože děvče v pěti letech zemřelo. Co se týče posledních dvou dětí, chlapců, jejich osud byl rovněž neblahý.
V roce 1674 opustila Luisa de La Valliére dvůr a odjela do kláštera. Ludvík však nehodlal být Marii Tereze věrný. Seznámil se s koketní a šarmantní markýzou de Montespan, se kterou zplodil sedm dětí. Královna se ještě více stáhla do ústraní a po zbytek života zůstala skrytá ve stínu svého královského manžela.
Marie Tereza držící v dlaních model pařížské katedrály Notre-Damme, jejíž byla patronkou

V průběhu roku 1682 se celý francouzský dvůr přestěhoval do paláce ve Versailles, který se stal novým sídlem Ludvíka XIV. Tato přepychová stavba s velkolepými zahradami stojí dodnes a je trvalou přípomínkou Ludvíka XIV.
Marie Tereza se ráda procházela po versailleských zahradách, které si zamilovala. V tomto období se také těšila dobrému zdraví, takže všechny nepříjemně překvapilo to, k čemu došlo na přelomu července a srpna 1683.
Královna dostala horečku a její lékař, doktor Fagon, zjistil, že se jí pod levou paží vytvořil nádor. Nemocné pouštěli žilou, ale horečka začala stoupat ještě více a navíc začal z abscesu vytékat hnis. Marie Tereza trpěla, ale všichni tehdejší pozorovatelé se shodli na tom, že své utrpení snášela s obdivuhodným klidem a trpělivostí. Nestěžovala si na bolest a ani nebrečela. 30. června 1683 přijala v přítomnosti svého muže a syna svátost umírajících. Poté pronesla známou, ale tajemnou větu: "Co jsem královnou, byla jsem šťastná jen jediný den."
Marie Tereza zemřela téhož dne ve tři hodin odpoledne. Ludvík XIV. řekl: "Je to poprvé, co mne rozesmutnila. Nebe mi ji dalo takovou, jakou jsem si zasloužil."
Tato nešťastná, ale milující žena byla pohřbena v katedrále Saint-Denis v Paříži, po boku ostatních francouzských králů a královen.
Náhrobek francouzské královny Marie Terezy Habsburské v pařížské katedrála Saint-Denis
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarah's History Sarah's History | Web | 5. června 2016 v 16:29 | Reagovat

"Její dětství bylo plné nudy a osamělosti" - to je skvělá věta, směju se ještě teď. :D
Na druhém obraze, kde je vyobrazená jako sedmiletá, mě zaujal ten psík. Není to náhodou papillon?
Popis Marie Terezy jakožto nevěsty je vynikající, zajímavý detail.
Chudinka, další oběť sňatkové politiky a ještě za chotě takového muže. Sedm dětí s milenkou? To snad ani není možné! Příšerné.
Byla to ovšem silná a statečná žena, která si zaslouží obdiv.
Naprosto perfektní závěr, ale nejen ten - tento článek je snad Tvůj doposud nejlepší. Opravdu se Ti to, Pavle, moc povedlo, a i to jsou slabá slova. Navíc i skvěle vybrané obrazy. Dokonalé.

2 Gil Gil | Web | 5. června 2016 v 19:15 | Reagovat

Jsem moc ráda, že měla na čas alespoň spřízněnou duši Annu Rakouskou a své dvorní dámy, trpaslíky a pejsky. A víra jí byla určitě oporou.

Čekala jsem, že se Sári bude ten pejsek líbit :)

3 habsburg habsburg | Web | 6. června 2016 v 17:31 | Reagovat

[1]: Děkuji :-D Jsem rád, že Tě to pobavilo Sáro, ale já nezamýšlel, aby to vyznělo vtipně :-D On španělský habsburský dvůr nebyl opravdu ničím zábavným.
Možná, že to je papillon, ale nejsem si jistý. Oni tehdy chovali i různé křížence, ze kterých až později vyšlechtili moderní plemena.
Mě je jí také moc líto (však znáš můj postoj k manželství Josefa II. a Marie Josefy). Ludvík XIV. se v mládí nechoval příliš dobře (později toho velice litoval, dokonce spálil veškerou milostnou korespondenci, kterou mu kdysi posílaly jeho mnohé metresy). Na druhou stranu jej ale trochu chápu, protože s Marií Terezou si neměl ani o čem povídat, lidsky si zřejmě moc nerozuměli.

Děkuji Ti Sáro za veškerou chválu! Povzbuzuje mne, abych v psaní článků pokračoval i nadále. Velice si toho vážím.

4 habsburg habsburg | Web | 6. června 2016 v 17:50 | Reagovat

[2]: To ano. Marie Tereza si se svou tetou Annou velice rozuměla. Když za ní poprvé přijel posel od jejího snoubence Ludvíka XIV., místo aby se zajímala o nastávajícího,  zeptala se posla, jak se daří tetě, královně Anně. Myslím si, že jejich vztahu pomohlo i to, že obě byly Španělky a Marie, která se nikdy francouzsky pořádně nenaučila, ocenila, že spolu mohou hovořit v jejich rodném španělském jazyce.

Také Vám Gil děkuji za projevovanou podporu! Jste skvělí čtenáři.

5 Gil Gil | Web | 6. června 2016 v 21:22 | Reagovat

[4]: Děkuji za další zajímavosti, jste hodný.
A mi není za co děkovat, tohle je hezký blog a ráda si zde čtu :)

6 Sarah's History Sarah's History | Web | 7. června 2016 v 0:16 | Reagovat

[3]: Nezamýšlel? No vida, jaká rebelie z toho vznikla. :D
Papillon by to mohl být. Až tak moderní plemeno to totiž není, a navíc jsem kdesi četla, že Ludvík XIV. jej choval, tudíž bych se vůbec nedivila, kdyby to byl právě on.
No samozřejmě, opět to nešťastné manželství. :D Ovšem trochu nerozumím - Ludvíka chápeš a Josefa ne? Samozřejmě, lidsky nerozumět si s druhým je věc první, ale přeci jsi sám říkal, že panovník by se k ženám měl chovat šlechetně. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Mám obrovskou radost z toho, jaký vliv na Tebe mají má slova. A vůbec mi nemusíš děkovat! Myslím to všechno zcela upřímně a ráda vidím, s jakým nadšením to všechno děláš.

7 habsburg habsburg | Web | 7. června 2016 v 16:22 | Reagovat

[6]: Ale Ludvík na rozdíl od Josefa Marii Terezu neponižoval, navštěvoval jí a rozhodně se jí nevyhýbal Sáro. Jenom si s ní lidsky nerozuměl, ale určitě se k ní nechoval jako k obtížnému hmyzu.

8 Sarah's History Sarah's History | Web | 31. července 2016 v 0:07 | Reagovat

[7]: K obtížnému hmyzu? Josef měl svou úroveň a Marie Josefy si vážil a znal její dobré vlastnosti. Zdá se mi, že se celá tato záležitost zbytečně zveličuje. A což na tom, že se jí vyhýbal? Alespoň se tak vyhnul zbytečným přetvářkám, kterých by se sám jistě nechtěl zúčastnit a dopadlo by to katastrofálně.
Považuji za nesmysl soudit někoho podle jeho chování, přičemž nikdo z nás nebyl na jeho místě. Chceme-li to ovšem dělat, musíme sami zvážit, zda je lepší si obrázek dělat dle historiků, kteří jen dále šíří svůj osobní názor, nebo začneme tam, kde to celé začalo a tedy přihlédneme na to, jak celou tuto situaci bral samotný Josef.
Já vím, že máš na toto manželství svůj názor a nevymluvím Ti ho, ovšem to ani nemám v úmyslu. Jen píši to, co mám na srdci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama