Květen 2016

Zámek Holíč

14. května 2016 v 14:37 | Habsburg |  Habsburská sídla
Pohled na hlavní budovu holíčského zámku

Holíčský zámek (ve slovenštině známý též pod názvem "holíčsky kaštieľ) leží jenom pár kilometrů od slovenských hranic s jižní Moravou. Městečko Holíč, jehož největší perlou je právě zámek, je poprvé písemně zmiňováno v roce 1205. V písemných pramenech město figuruje pod názvem "Wywar". Předchůdcem dnešního zámku byl hrad, který se v písemných pramenech objevuje od roku 1256. Byl to strážní hrad, jehož cílem bylo chránit frekventovanou cestu z uherského Budína do české Prahy. Na počátku 14. století se holíčského hradu zmocnil mocný uherský velmož Matúš Čák Trenčianský, který odtud prováděl své výboje na Moravu. V jeho rukách hrad zůstal až do roku 1321, kdy zemřel a Holíč získal český král Jan Lucemburský. Hrad byl v rukách české vojenské posádky až do roku 1332. Poté s opět stal majetkem uherského království.
Podobizna Matúša Čáka Trenčianského, který na počátku 14. století vlastnil holíčský hrad

Na konci 14. století daroval uherský král Zikmund Lucemburský (mladší syn českého krále a císaře Karla IV.) hrad polskému šlechtici Stiborovi ze Stibořic. Posléze hrad v Holíči získal i v českém prostředí známý rod Šliků. Tento měšťanský rod, původem z Chebska, se dostal na výsluní díky osobě Kašpara Šlika, který se stal poradcem a společníkem Zikmunda Lucemburského. Zikmund jej roku 1433 jmenoval říšským kancléřem a palatínem (místodržícím) uherského království. Hrad v Holíči byl za působení rodu Šliků goticky přestavěn. Palác byl rozšířen o další křídlo a vzniklo též nové opevnění. Památkou na gotickou přestavbu holíčského hradu jsou šambrány (dekorativní rámy kolem oken na vnější fasádě), které se dodnes zachovaly pod omítkou západního zámeckého křídla.
Západní křídlo holíčského zámku s vodním příkopem

Na konci 15. století přešel hrad do rukou uherského šlechtického rodu Czoborovců. Jejich původním sídlem byl Svatý Michal v Boršodské stolici (dnes se Boršodská stolice nachází v severním Maďarsku). V poslední třetině 16. století přestavěli Czoborovci holíčský hrad na moderní renesanční zámek. Nechali taktéž zrekonstruovat opevnění, jelikož Uherské království tehdy začaly ohrožovat nájezdy osmanských Turků. Czoborovci se též zasloužili o výstavbu nedalekého poutního místa v Šaštíně. V roce 1736 prodal Josef Czobor zámek Františku Štěpánovi Lotrinskému, pozdějšímu císaři Svaté říše římské.
František Štěpán Lotrinský na obraze pocházejícím z dílny dvorního malíře Martina van Meytense

František Štěpán si Holíč a jeho blízké okolí zamiloval. Zámek nechal v letech 1749 až 1754 přestavět ve velkolepé barokní sídlo. Projekt přestavby zámku vypracoval architekt francouzského původu Jadot. Interiéry byly upraveny dle návrhů oblíbeného vídeňského architekta Hillebrandta. Za zámkem vyrostl rozsáhlý barokní francouzský park s fontánami, bažantnicí a rybníkem. Zámku také přibylo třetí křídlo a stal se oficiálním letním sídlem Habsbursko-lotrinské dynastie. Roku 1755 založil František Štěpán poblíž zámku známou manufakturu, kde se vyráběla tzv. holíčská fajáns (keramika). Tato keramika byla ve druhé polovině 18. století známá takřka po celé Evropě. Výroba zde byla ukončena až v roce 1827.
Zámek a jeho okolí na rytině Leopolda Schmalhofera z roku 1801

Habsbursko-lotrinská dynastie záme v Holíči vlastnila až do roku 1918. Členové rodiny se zde občas zdržovali. Po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie připadl zámek Československé republice. V zámku byla zřízena škola a nádherný park začal být využíván pro zemědělské účely. Zámek také přišel o cenný mobiliář. Po druhé světové válce začal zámek pozvolna chátrat. Dnes však bohudíky prochází někdejší sídlo císařské rodiny pozvolnou rekonstrukcí, která mu snad navrátí někdejší lesk a slávu. Zámek lze navštívit v turistické sezóně v doprovodu průvodce.
Na prvním snímku (který pochází snad z první poloviny 20. století) je čínský salón ještě plně zařízený. Na snímku druhém je zachycen jeho současný stav