Duben 2016

Leopold I. Vilém Habsburský

23. dubna 2016 v 16:10 | Habsburg |  Ostatní Habsburkové
Jezdecký portrét arcivévody Leopolda I. Viléma (kolem roku 1650)

5. ledna 1614 se ve Vídeňském Novém Městě narodil štýrskému vévodovi a budoucímu císaři Ferdinandovi II. Habsburskému a jeho manželce Marii Anně Bavorské syn, který při křtu obdržel jméno Leopold Vilém. Již od mládí byl arcivévoda Leopold Vilém předurčen k církevní kariéře, stejně jako většina Habsburků mužského pohlaví, kteří neměli to štěstí a nenarodili se jako prvorození.
Leopold Vilém měl celkem šest sourozenců. Jeho nejstarší bratr Karel zemřel ještě jako novorozeně v roce 1603. Dospělosti se nedožil ani další bratr, arcivévoda Jan Karel, který zemřel ve čtrnácti letech. Rizikové dětství přežil pouze Leopoldův bratr Ferdinand, který po smrti Ferdinanda II. Habsburského převzal na svá bedra tíhu panovnického břemene.
Arcivévoda Leopold Vilém v dětském věku na obraze od malíře Justa Sustermanse

Leopold Vilém se již v roce 1625 stal koadjutorem (zástupcem a nástupcem v úřadu) biskupství pasovského, které vedl jeho strýček, arcivévoda Leopold Habsburský. Ten ještě téhož roku službu v církvi opustil a oženil se s Klaudií Medicejskou. Arcivévoda Leopold Vilém tak byl záhy prohlášen jeho nástupcem a ujal se správy nad pasovským a štrasburským biskupstvím. V roce 1627 byl zvolen biskupem v německém Halberstadtu. Halberstadští kanovníci a preláti viděli v mladém arcivévodovi záchranu před německými luterány, kteří město a kapitulu neustále ohrožovali. Leopold Vilém však ještě nebyl plnoletým (v době, kdy získal titul pasovského a štrasburského biskupa mu táhlo na dvanáctý rok) a tak jeho prebendy spravovaly sbory administrátorů.
Leopold I. Vilém se svatou matkou a anděly na malbě od vlámského malíře Johana van der Hoeckeho (50. léta 17. století)

Roku 1629 se patnáctiletý arcivévoda chopil pastýřské berly biskupů v Magdeburgu a brzy poté se stal taktéž opatem kláštera v hessenském Hersfeldu. Ačkoliv byl Leopold I. Vilém pánem tolika význačných církevních držav, ani po dosažení plnoletosti se o ně příliš nestaral (dokonce nikdy nezískal biskupské svěcení) a vedl víceméně světský život. Některé ze svých panství dokonce nikdy nenavštívil. Obdobně tomu bylo v Olomouci, kde se stal biskupem roku 1637. Jeho volbě předcházel ostrý spor mezi ním a stoupenci Jana Arnošta Platejse z Platenštejna, někdejšího kanovníka olomoucké kapituly. Ten Leopolda Viléma ve volbě nečekaně porazil a dle kanonického práva usedl na stolec olomouckých biskupů. Leopold Vilém to však odmítl akceptovat a začal si stěžovat u svého císařského otce Ferdinanda II. Vídeňský císařský dvůr si nakonec vymohl na papežské kurii úřední prozkoumání olomoucké biskupské volby. Revize sice dopadla ve prospěch Platejsův, ale ten zemřel dříve, než dostal z Říma potvrzení svého úřadu. Konala se tedy nová volba a v ní byl konečně po dlouhých peripetiích habsburský arcivévoda zvolen. Nikoho však nepřekvapilo, že o své nové biskupství nejevil přílišný zájem.
Arcivévoda a několikanásobný biskup Leopold I. Vilém Habsburský na portrétu Petera Thyse z let 1650 až 1655

Spíše než v poklidné službě Bohu a církvi se Leopold I. Vilém zhlédl v umění válečném, které vyhovovalo jeho neklidné a dobrodružné povaze. V roce 1639 se mladý arcivévoda stal vrchním velitelem habsburských vojsk. Třicetiletá válka, která už tehdy trvala dlouhých devatenáct let, vyčerpala takřka celou Evropu. Leopold I. Vilém vytlačil z Čech vojska švédského generála Johana Banéra, ale to byl také arcivévodův poslední vojenský úspěch. Na podzim roku 1642 přichvátal společně s hrabětem Ottaviem Piccolominim na pomoc saskému městu Lipsku, které bylo několik dní obléháno švédskou armádou. Obě vojska se střetla 2. listopadu 1642 v bitvě u vísky jménem Breitenfeld. Švédové uštědřili císařským katastrofální porážku. I sám arcivévoda Leopold Vilém v bitvě málem nalezl smrt. Záhy poté se vzdal vrchního velení nad habsburskými armádami. Důvodem Leopoldovy rezignace nebyly ani tak výčitky svědomí, jako spíše neshody s některými císařskými vojáky a politiky.
Leopold I. Vilém na rytině od vlámského malíře Davida Tenierse mladšího

Roku 1641 se stal velmistrem řádu německých rytířů a v roce 1647 jej španělský král Filip IV. Habsburský jmenoval místodržícím v tzv. Španělském Nizozemí (oblast dnešní Belgie a Lucemburska, která byla součástí Španělského
království). Usadil se v Bruselu a zde se věnoval především podpoře umění a sběratelství. Zasloužil se i o rozšíření Rudolfových sbírek na Pražském hradě, které po švédském drancování Prahy z roku 1648 značně prořídly. V roce 1656 se stal biskupem ve slezské Vratislavi.
Arcivévoda Leopold Vilém si prohlíží svou obrazárnu v Bruselu (obraz Davida Tenierse mladšího)

V roce 1656 přestal být Leopold Vilém místodržícím Španělského Nizozemí a začal se stahovat do ústraní. Žil samotářsky, trpěl zdravotními neduhy a krom umění se věnoval úvahám o reformě řádu německých rytířů. O rok později zemřel jeho starší bratr Ferdinand III. Ten nestihl pro svého mladého syna Leopolda zajistit římskoněmeckou korunu o kterou se tak strhl politický boj. Důstojenství římskoněmeckého císaře bylo nabídnuto i Leopoldovi I. Vilémovi, který jej ale po dlouhém přemýšlení nepřijal a ve volbě podpořil svého synovce Leopolda, který zvítězil a jako Leopold I. začal panovat nad Svatou říší římskou. Leopold Vilém se stal jeho poradcem a dobrým přítelem.
Mnohonásobný biskup, štědrý mecenáš, zdatný politik a arcivévoda Leopold I. Vilém odešel na věčnost 20. listopadu 1662 ve Vídni. Jeho tělo bylo uloženo do vídeňské císařské hrobky. Většinu úřadů a titulů po něm zdědil jeho synovec Karel I. Josef Habsburský.
Rakev s ostatky arcivévody Leopolda I. Viléma, která je uložena ve vídeňské císařské hrobce