Březen 2016

Markéta Marie Terezie Habsburská

15. března 2016 v 21:27 | Habsburg |  Manželky Habsburků
Životní data: 1651 - 1673

Slavný obraz Las Meninas (dvorní dámy), od proslulého španělského malíře Diega Velazquéze, zobrazuje mladičkou Markétu Marii Terezii se svými společnicemi a vychovateli (1656)

Markéta Marie Terezie přišla na svět 12. července 1651 v Madridu, hlavním městě Španělského království. Jejím otcem byl Filip IV. Habsburský, vladař skomírající španělské říše a matkou jí byla Marie Anna Habsburská, Filipova druhá choť a neteř zároveň (tato blízká příbuznost se podepsala na zdravotním stavu Markétina mladšího bratra Karla, který se narodil v roce 1661. Byl mentálně zaostalý, neduživý a trpěl mnoha chorobami. Nedokázal zplodit dědice trůnu a jeho smrtí v roce 1700 vymřela i celá dynastie španělských Habsburků).
Dá se říci, že její dětství bylo poměrně šťastné. Stala se nejoblíbenějším dítětem svého otce, který Markétu nazýval svým "pokladem" a "svou radostí". Tehdy na španělském královském dvoře působil světoznámý malíř Diego Velazquéz, který mladičkou Markétu Marii Terezii zachytil na několika vzácných plátnech. Tyto obrazy vznikaly jako nástroj sňatkové politiky španělské královské rodiny a staly se dokumentem, mlčícím svědkem vymírající dynastie.
Infantka Markéta v modrých šatech (portrét Diega Velazquéze z roku 1659)

Po vzoru své starší nevlastní sestry Marie Terezy, která se 9. června 1660 provdala za mocného francouzského krále Ludvíka XIV., musela i Markéta Marie Terezie uzavřít svátost manželství. Roku 1663 tak bylo veřejně oznámeno její zasnoubení s císařem a králem Leopoldem I. Habsburským, který žil v daleké Vídni. Jejich svatba se odehrála o tři roky později, 12. prosince 1666 tamtéž. Španělská královská dcera měla tehdy pouze patnáct let. Svatební veselí trvalo celkem šest týdnů. Leopold na Markétinu počest uspořádal velké množství slavností, hudebních představení, plesů a ohňostrojů. Dokonce byl nacvičen velkolepý koňský balet.
Rytina, zachycující jednu z mnoha slavností, které se konaly na počest svatby Markéty Marie Terezie s císařem Leopoldem

Markétino manželství s dobromyslným Leopoldem bylo bezesporu šťastné. Císař svou choť láskyplně oslovoval "moje Gredl". Benátský velvyslanec ve Vídni o císařském páru napsal:" Císař ji něžně miluje pro její laskavost a ctnost, neboť je ztělesněním nevinné čistoty, dokonalé skromnosti a vzorné umírněnosti... Zdá se být temperamentní, i když je spíše slabá než silná". V soukromí spolu Leopold a Markéta hovořili španělsky, na veřejnosti pak italsky, neboť italština byla tenkrát oficiálním jazykem vídeňského císařského dvora. Němčina byla považována za jazyk prostého lidu.
Oba manžely sbližovala láska k hudbě, divadlu a baletu. Nejvýznamnějším počinem Markéty Marie Terezie na poli umění byla podpora italského skladatele Marca Antonia Cestiho při psaní jeho výjimečné opery Il pomo d'oro ("Zlaté jablko"), která překonala vše, co si tehdejší člověk dokázal představit. Místo obvyklých tří dějství jich měla Cestiho ohromující opera deset. Kulisy se přestavovaly celkem dvaadvacetkrát. Opera trvala deset hodin a ještě na počátku 18. století se o ní obdivně hovořilo na všech evropských dvorech. Celkové náklady spojené s touto akcí dosáhly 300 000 zlatých (tato částka zhruba odpovídá dnešním 13 milionům eur). Premiéra tohoto barokního skvostu se konala 12. července 1668 na císařovniny sedmnácté narozeniny. Il pomo d'oro se stala nikdy nepřekonaným vzorem všech budoucích slavností u habsburského císařského dvora.
Markéta jako herečka na obraze Jana Thomase van Ieperena z roku 1667

První dítě císařského páru přišlo na svět již v roce 1667. Byl to chlapec, který obdržel jméno Ferdinand Václav. Bohužel, malý následník trůnu zemřel již v následujícím roce. Dalším dítětem, které Markéta Marie Terezie přivedla na svět, byla dcera Marie Antonie. Marie Antonie přežila dětství ve zdraví a 15. července 1685 si vzala za muže záletného bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela. Antonie byla jediným Markétiným dítětem, které se dožilo dospělosti. V roce 1670 císařovna porodila syna Jana Leopolda, který ale záhy taktéž odešel na věčnost. 9. února 1672 se Markétě a Leopoldovi narodilo jejich poslední dítě - dcerka Marie Anna, která však o dva týdny později zemřela. Zpráva o smrti její nejmladší dcery Markétu zdrtila. Během masopustu v roce 1673 si přivodila těžkou bronchitidu. Kvůli strumě (voleti), která v poslední době hyzdila její obličej, nemohla hnis dobře vykašlávat a nakonec se jím udusila. Její souboj se smrtí trval šestnáct dní a vyvrcholil zápalem plic, proti němuž byl organimus mladé ženy (ještě skoro dívky), vyčerpaný četnými porody, prakticky bezmocný. Během posledních hodin se Leopold I. nehnul od lůžka své milované Gredl. Pečlivě se o ni staral a jen s velkým sebezapřením se občas vzdálil, aby vyřídil nejnutnější záležitosti a odpočinul si.
Markéta Marie Terezie Habsburská skonala 12. března 1673 v těsných komnatách Hofburgu. Pohřbena byla ve vídeňské císařské hrobce. Leopold truchlil, ale již na podzim roku 1673 se z dynastických důvodů oženil s Klaudií Felicitas Tyrolskou.
Markétu ve smutečních šatech zachytil malíř Juan Bautista Martinez del Maza v roce 1666

Zámek Zákupy

5. března 2016 v 14:09 | Habsburg |  Habsburská sídla
Pohled na barokní terasovitou zahradu zákupského zámku

Předchůdcem budoucího severočeského letního sídla habsbursko-lotrinské dynastie byla vodní tvrz, která je v písemných pramenech zmiňována již na počátku 14. století. Zakladatelem tehdejší tvrze byl pravděpodobně rod Pancířů ze Smojna. Pancířové vlastnili zákupskou tvrz až do roku 1365, kdy připadla mocnému severočeskému rodu Vartenberků. Na sklonku 15. století se zákupského panství ujal rod Berků z Dubé. Za Zdislava Berky z Dubé, horlivého podporovatele Ferdinanda I. Habsburského, došlo v letech 1541 až 1542 k přestavbě staré tvrze na nový renesanční zámek. Po požáru v roce 1573 byl zámek doplněn o další dva trakty, čímž získal pravidelnou dispozici se čtyřmi převážně dvoupatrovými křídly, uzavírajícími obdélné nádvoří.
Vstupní průčelí s raně barokním portálem, nad nímž se vyjímá erb rodu pánů Berků z Dubé

Berkové se ale dostali do finančních potíží a tak zámek a panství Zákupy v roce 1612 prodali Janu Novohradskému z Kolovrat. Novohradští z Kolovrat se během třicetileté války postavili na stranu katolických Habsburků, což mělo pro zámek fatální důsledky. Po bitvě na Bílé hoře byl totiž zámek popleněn ustupujícím oddílem poražených protestantských stavů a roku 1638 objekt poničilo švédské vojsko. Roku 1632 si Anna Magdalena z Lobkovic, vdova po Janu Novohradském z Kolovrat, vzala za muže Julia Jindřicha Sasko-lauenburského. Julius Jindřich musel čelit selskému povstání, během kterého byl zámek roku 1658 vzbouřenými sedláky dokonce obklíčen. Krátce před svou smrtí se roku 1665 pustil do velkorysé barokní přestavby zámku, kterou ale dokončil až jeho syn Julius František Sasko-lauenberský. Julius František sídlo a jeho blízké okolí radikálně pozměnil - dal zbudovat předzámčí, hospodářský dvůr, zahradu, voliéru, závodiště, bažantnici, oboru a pivovar. Se svou manželkou Hedvikou Falcko-Sulzbašskou zplodil tři dcery. Smrtí Julia Františka tak v roce 1689 vymřela rodová linie Sasko-lauenberských po meči.
Julius Jindřich Sasko-lauenberský

Panství Zákupy zdědila nejstarší žijící dcera Julia Františka, Anna Marie Františka Terezie. Ta se v říjnu 1690 zasnoubila s Filipem Vilémem Augustem, princem a falckrabětem z Neuburgu. Filip Vilém byl bratrem císařovny Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské a švagrem císaře Leopolda I. Habsburského. Novomanželé se usadili právě na Zákupech, kde (stejně jako ostatní příslušníci tehdejší šlechty) začali vést nákladný a přepychový život. Manželství Anny Marie Františky s Filipem Vilémem bylo šťastné, ale velice krátké. Filip Vilém zemřel na Zákupech již v roce 1693. Z tohoto manželství vzešly dvě děti, z nichž se pouze mladší Marie Anna Karolína dožila dospělosti. Anna Marie Františka truchlila a o vdávání nechtěla ani slyšet. Začala žít zbožným životem. Na naléhání svého švagra Leopolda I. Habsburského se však v roce 1697 provdala za homosexuálního a zženštilého Giana Gastona Medicejského, bohatého dědice toskánského velkovévodství. Se svým novým chotěm si pobožná Anna Marie Františka vůbec nerozuměla. Gian Gaston se záhy vrátil zpět do Toskánska a se svou manželkou se již více nesetkal. V roce 1725 nechala v Zákupech vybudovat zámecký rybník. Za jejího působení obývalo zákupský zámek 120 dvořanů a služebníků, dokonce měla u zámku zbudovanou stáj pro velbloudy. Poddaní, kteří si Annu Mari oblíbili, s láskou své vévodkyni přezdívali "Stará výsost". Populární vévodkyně Anna Marie Františka zemřela v Zákupech dne 15. října 1741. Pohřbena byla v kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Zákupech po boku svého prvního manžela Filipa Viléma.
Portrét Anny Marie Františky Terezie od neznámého autora

Dědičkou Anny Marie Františky se stala její dcera Anna Marie Karolina. Ta se provdala za Ferdinanda Bavorského. Jejich potomci se o zámek příliš nestarali. Nastalo období úpadku. Hodnotné zařízení se rozprodávalo, vznikly zde úřednické kanceláře a v předzámčí se usídlila Leitenbergova prádelna. Zámek byl zachráněn až na počátku 19. století, kdy jej do svých rukou převzal arcivévoda Ferdinand z toskánské větve Habsburků. O pár let později zámek připadl rakouskému císaři Františkovi I. Habsbursko-lotrinskému. Dne 22. července 1817 František svým císařským diplomem vytvořil tzv. Zákupské vévodství, které věnoval svému vnukovi Napoleonovi Františkovi (Napoleon František, přezdívaný "Orlík", byl jediným potomkem slavného francouzského císaře a vojevůdce Napoleona I. Bonaparta a jeho manželky Marie Luisy, dcery Františka I.). Napoleon František ale již v roce 1832, krátce po dosažení zletilosti, zemřel na tuberkulózu. Zákupské vévodství nikdy nenavštívil. Po smrti jeho matky Marie Luisy roku 1847 přešly Zákupy do soukromého vlastnictví císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého. Mentálně zaostalý Ferdinand si po své abdikaci v roce 1848 zvolil Zákupy za svou letní rezidenci. Zákupský zámek tak byl v letech 1850 až 1853 zrekonstruován a vybaven novým mobiliářem ve stylu tzv. druhého rokoka. Na malířské výzdobě se podílel Josef Navrátil, významný malíř českého romantismu. Zanechal zde po sobě největší kolekci nástěnného a nástropního malířství 19. století v českých zemích.
Ferdinand Dobrotivý na portrétu od malíře Antonína Eisleho

Bývalý císař Ferdinand Dobrotivý zemřel roku 1875. O rok později se na zámku setkal císař František Josef I. se svým ruským protějškem carem Alexandrem II. Několikrát v Zákupech také pobýval korunní princ Rudolf se svou manželkou Štěpánkou Belgickou. 1. června 1900 se v zámecké kapli oženil následník rakouského trůnu František Ferdinand d'Este s českou šlechtičnou Žofií Chotkovou. Z císařské rodiny se svatby zúčastnila pouze Ferdinandova nevlastní matka Marie Tereza Portugalská a její dvě dcery. Zbytek rodiny na svatbu nedorazil, protože s ní císař František Josef I. nesouhlasil. Roku 1904 navštívila zámek arcivévodkyně Alžběta Marie, dcera nebohého korunního prince Rudolfa. Ta byla poslední členkou habsbursko-lotrinského rodu, která na Zákupech pobývala.
Fotografie ze svatby Františka Ferdinanda d'Este a Žofie Chotkové, která se konala 1. června 1900 v kapli zákupského zámku

Po roce 1918 připadl zámek, jakožto majetek vládnoucí Habsbursko-lotrinské dynastie, československému státu. Široké veřejnosti se jeho brány otevřely ale až v roce 1951. Roku 1998 byl zrenovován přilehlý anglický park. Od roku 2002 je zákupský zámek národní kulturní památkou. Návštěvníci si mohou prohlédnout zámeckou kapli a zhruba dvacet přepychových pokojů. V zámeckém příkopě je chován medvěd hnědý.
Jídelna s barokní freskou, kterou v 50. letech 19. století restauroval malíř Josef Navrátil

Kaplířové ze Sulevic

2. března 2016 v 19:45 | Habsburg |  Šlechtické rody
Erb Kaplířů ze Sulevic

Tento starý český vladycký rod pocházel z vesnice Sulevice (dnes Sulejovice) u středočeských Lovosic. Zde jsou roku 1251 doloženi Pavlík a Štěpán ze Sulevic. Dle pozdější tradice byl také jedním z předků rodu Bernard, který byl v letech 1236 až 1240 pražským biskupem. Své panství si Kaplířové systematicky budovali především v oblasti Českého středohoří a v okolí Duchcova. Před rokem 1412 zdědili Kaplířové po vymřelém rodu Vladyků ze Skalky panství Skalka u Lovosic. Zdědili po nich taktéž 2. a 3. pole erbu. Dále jim patřil například Milešov (zde vlastnili od roku 1428 hrad, který se stal jejich hlavní rezidencí), Netluky, Tuchořice, Solany či Libochovany. Rod Kaplířů se záhy rozvětvil a jeho jihočeská větev vlastnila hrad a město Vimperk.
Jedním z nejvýznamějších členů rodu byl Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 - 1621). Kašpar Kaplíř byl nejprve císařským radou, ale po vypuknutí stavovského povstání v roce 1618 císaře zradil. Téhož roku byl zvolen členem stavovského direktoria (spolek třiceti šlechticů, kteří řídili Království české do roku 1619, kdy byl králem zvolen Friedrich Falcký). Roku 1619 velel Kašpar Kaplíř dělostřeleckému pluku, který pod velením Matyáše Thurna ostřeloval Vídeň a císařský hrad Hofburg. Ostřelování Vídně mu císař a král Ferdinand II. Habsburský nikdy neodpustil. Vzdorokrál Friedrich Falcký jej záhy jmenoval nejvyšším písařem zemským. Po porážce stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře roku 1621, byl Kašpar Kaplíř odsouzen k trestu smrti. Tehdy mu již bylo 86 let. Popraven byl 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Původně měl být po smrti ještě rozčtvrcen, k čemuž ale nedošlo. Jeho hlava byla pověšena na Staroměstské mostecké věži. Kaplířův majetek byl brzy zkonfiskován. Se svou manželkou Evou Radimskou Vidlákovou ze Slavkova zplodil syna Albrechta Kaplíře ze Sulevic (zemřel roku 1616).
Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 - 1621)

Albrecht měl dva syny. Oldřich byl věrný protestantské víře a po bitvě na Bílé hoře emigroval do zahraničí. Zemřel v chudobě a v zapomnění. Jeho bratr Zdeněk Kašpar (1611 - 1686) se v roce 1640 stal římským katolíkem a vstoupil do služeb habsburské dynastie. Nejprve bojoval na straně španělských Habsburků ve válkách v Itálii a později se stal prezidentem dvorské válečné rady ve Vídni. Účastnil se sice mnoha vojenských konfliktů, ale nejvíce se proslavil roku 1683, kdy po zraněném Ernstu Rüdigerovi von Starhembergovi převzal velení nad Vídní, obleženou osmanskými hordami. Pomocí šifrované korespondence si dokonce dopisoval s císařem Leopoldem I. Habsburským. Za své zásluhy byl povýšen do panského stavu a do stavu říšských hrabat. Roku 1661 zakoupil od svého příbuzného renesanční zámek v Milešově, který velkolepě přestavěl v pompézním barokním stylu. Závěr přestavby zámku řídil známý architekt Antonio della Porta. Zdeněk Kašpar byl také sběratelem umění (vlastnil díla od takových věhlasných autorů, jako byli například Raffael, Tizian či Rubens). Bohužel, jeho tři manželství zůstala bezdětná. Zemřel 6. října 1686. Zdeňkův majetek připadl jeho příbuznému Zikmundovi Arnoštovi Kaplířovi (zemřel 1701). Zikmund však také zemřel jako bezdětný. Panství Milešov připadlo rodu Hrzánů z Harasova, kteří jej vlastnili až do roku 1842.
Letecký pohled na zámek v Milešově (dnes je uvnitř umístěna léčebna dlouhodobě nemocných - přístupný je pouze zámecký park)

Je smutné, že dnes jméno Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic průměrnému obyvateli Českých zemí nic neříká. I to je důkaz ztráty historické paměti, kterou velká většina Čechů, Moravanů a Slezanů trpí...